Vznešená krása gotického kovu
Původní české královské insignie, které již Habsburkové nepoužívali, se v 17. století ocitly ve Vídni. Zatímco relikviářová Svatováclavská koruna chráněná papežskou bulou zůstala v Praze, korunovační jablko i žezlo Karla IV. jsou vystaveny ve Světské klenotnici v Hofburgu. Pro Pražský hrad nyní vznikli jejich věrné kopie.
Jablko a žezlo tradičními dobovými postupy zhotovil zlatník a restaurátor Norbert Riegel ve spolupráci s kurátorem uměleckých sbírek Pražského hradu Jaroslavem Sojkou. Poprvé je můžete Vidět na výstavě Koruna na dlani od 15. května v Rožmberském paláci na Hradě.
Dosud nebylo zcela jasné, z jaké doby klenoty jsou. Podařilo se vám to zjistit?
Jaroslav Sojka: Uměleckohistorický rozbor napovídá, že předměty, zejména žezlo, úzce souvisí se stylem Petra Parléře, druhého stavitele pražské katedrály. Vznikly pravděpodobně v jeho dvorské huti v šedesátých až osmdesátých letech 14. stoleti. Souvisí tedy s epilogem života Karla IV., případně až s vládou Václava IV. Svědčí o tom především zpracování patrové kytky na žezlu, která na rozdíl od jiných zlatnických prací z vrcholně gotického období působí osobitým sochařským rukopisem jakoby vysychajících zpeřených listů. Tím se blíží slohu nastupující pozdní gotiky, která rezonuje v tvorbě Petra Parléře a jeho synů v podobě plaménkové kružby, protínajících se profílací a vůbec jistou dynamickou hybností.
Norbert Riegel: Je to suverénní sochařská práce někoho, kdo daný architektonický motiv důvěrně znal. Má to grácií, švih, jakého by běžný zlatník patrně nebyl schopen. To znamená, že někdo v parléřovské huti udělal voskový model a zlatník ho reprodukoval. Kdo to byl, netušíme, protože předměty nemají žádnou značku.
A jablko ?
JS: Na prvni pohled je to jednoduchý předmět. Nemá tvar čisté koule, dole je zploštělé. Nahoře ukončené křížem s rameny jetelového tvaru. Od něj po plášti vedou čtyři ryté pásky s trombírováním. To je velmi jednoduchý motiv klikatka, která zdánlivě připomíná šev. Možná symbolizují čtyři světové strany a jablko se tak stává zemí, nad kterou vládne Boží zákon vyjádřený křížem. Nebo ještě lépe, kříž se stává vyjádřením věčné spásy. Podle vzhledu je ovšem těžké určit, jak je jablko vlastně staré. Mohlo vzniknout i za vlády posledních Přemyslovců.
NR: Když jsme hmotnost a velikost originálu porovnali s naší kopií, zjistili jsme, že to naše jablko váží přibližně o 60 gramů, tedy asi o křížek, míň než originál. Buďto použili silnější plech, ale to pochybuji, anebo někdo přemýšlel: takto se to špatně drží, těžiště je nahoře, ale když se přidá na dno 60 g, tak jablko perfektně sedí v dlani.
JS: V porovnání se svatováclavskou korunou nebo pozdějším zdobným žezlem a jablkem Ferdinanda I. se gotické insignie vyznačují chladnou krásou kovu pozlaceného Stříbra. A když si představíte, že je lidé mohli spatřit v mihotavé záři odpoledního slunce...
NR: Do soupravy mohla patřit jednoduchá koruna. Těžko si představit, že by král při významných událostech vystupoval bez koruny.
JS: Nepochybně užíval několik korun při různých příležitostech. Vezměte si, jak různé jsou typy zobrazení Karla IV. s korunou: na Karlštejně, v katedrále, v mozaice Posledního soudu, na Urbanově kříži nebo na průčelí kostela v Miihlhausenu. I Václav IV. měl určitě více korun, jenže pak přišla těžká doba, byly zapotřebí peníze, Zikmund musel zaplatit stotisícové křižácké vojsko, a tak bral, co se dalo.
Kopie vznikly středověkými postupy co to znamená?
N R: Dokázali bychom je dokonale strojově napodobit, aniž by na ně ruka sáhla, ale doktor Sojka rozhodl, že použijeme původní technologie. To znamená, že si nebudeme pomáhat současnou 3D technologií a podobně, ale budeme pracovat: jako ve středověku ručně: kladívky, pilovat, vysekávat a odlévat do písku.
Jaký to má smysl?
N R: Je to vidět.
JS: Chtěli jsme vytvořit co nejvěrnější prožitek z gotických originálů, vždyť na Pražském hradě budou opět a již trvale zpřítomněny gotické insignie.
Ke zlacení jste ale, pokud vím, středověkou metodu nepoužili...
NR: To by mi hygienik zavřel dílnu! A jde hlavně o zdraví. V Evropě je jediné centrum, které smí zlatit žárovou metodou v ohni, tedy používat rtuťový amalgám s rozpuštěným zlatem, jak se to dělalo ve středověku, a to je v Německu. Tam jsou odlučovače rtuti za statisíce eur a výroba je podle toho také drahá. Barva je V obou případech Stejná, jde pouze o sílu zlaceného povrchu. Při galvanickém zlacení se dostanete na asi 6 tisícin mm, kdežto u tradičního žárového zlacení je to skoro jedna desetina mm. Proto staré zlacené předměty jsou dodnes dobře zachovalé, protože mají silnou vrstvu zlata. Čím mladší předmět, tím kratší dobu přežije.
Zdroj: Živá historie 5/2016
Autor: Andrea Poláčková
Komentáře
Okomentovat