Svatováclavská koruna

Materiál: zlato nejvyšší ryzosti (998/1000)

Výška a obvod: 19/61 cm

Tloušťka kovů: 1 mm

Hmotnost: 2,35 kg

Zlatá čelenka, diadém, se skládá ze čtyř shodných dílů s lilií, spojených na závlačku.

Křížek na vrcholu tvoří drobný safír s vybroušenou byzantskou rytinou ukřižovaného Krista mezi hlavami Panny Marie, Jana Evangelisty a archanděla. Na zlatém rámečku křížku je po obvodu vyrytý latinský nápis "Zde je trn z koruny Páně". Do křížku vložená relikvie, původně přístupná dvířky, zůstává po její opravě nezvěstná.

Karel IV. korunu nejméně třikrát upravoval. Jako vášnivý sběratel drahokamů a kamejí vyměňoval původní kameny a perly za kvalitnější a zdokonaloval jejich symbolickou účinnost. Diadém měl původně na levé lilii a na obroučce smaragdy. Věneček odstraněných perel dodnes na dolním okraji vyznačují dírky (podle jiné hypotézy sloužily k uchycení látky). 

Čepička koruny zvaná pileolus byla také několikrát vyměněna, poprvé roku 1355 z ní byly sňaty drobné zlaté relikviáře zvané momile, použité pravděpodobně na obklad tumby sv. Václava. 

Kompozice kamenů do kříže je symbolická
stejně jako výběr drahokamů.

Čelní stranu koruny dole uprostřed zdobí raritní safír široký přes 5 centimetrů, oceňovaný kdysi Janem Kašparem na čtyři miliony korun. Vzácne safíry převažují i na bočnicích, s jediným spinelem uprostřed. Podélné provrtání svědčí o dřívějším použíti kamenů na šňůře, na trnech nebo na věnci vroubícím dávnou korunu. Podle primitivního způsobu vrtání mohou pocházet již z 11-12. století. 

Vínově červené a malinové spinely. Nějkvalitnější z nich v čele nahoře má srdčítý tvar a šířku 2,5 centimetru, patří k největším na světě, ale spinely nejsou tak ceněné jako safíry nebo rubíny. Celkem 11 spinelů na koruně je provrtaných - podle Jana Kašpara původně mohly tvořit jeden šperk. 

Perly na vrcholcích lilii mají průměr asi 1,5 centimetru. 

Rubelit, červená odrůda turmalínu, největší valounek má šířku 4 centimetry. 

Příčné pásy, takzvané kamary, jsou ze zlata nižší ryzosti, posázeného smaragdy, spinely, rubíny a perlami. Tvoří je 12 článků opasku, který patrně roku 1326 vytvořil pařížský klenotník Jacquemin z Amiensu jako svatební dar pro Blanku z Valois od francouzského krale Karla Sličného a jeho ženy Marie Lucemburske. Blanka v Karlové nepřítomnosti timto stylově odlišným skvostem vypomohla zlatnikovi, kterému už při práci na koruně chyběl material. 

Koruna kombinuje nejméně tři typy korun: je to corona stemmata, otevřená čelenka se dvěma oblouky kamar. podle tvaru francouzská fleuronné s heraldicky stylizovanými květy Iilií; tento typ byl ve 13. a 14. století nejoblíbenější. Dále je to corona preciosa - drahokamová koruna - a v neposlední řadě má nejvyšší duchovní význam: Je to relikviář s trnem. Původně byla posázená ještě dalšími relikviemi ve schránkách. Uvádí se, že koruna navazuje na tvary insignii přemyslovských, to však ještě není přesvědčivě doloženo. 

Koruna je osazena 96 drahými kameny nepravidelného tvaru, zpravidla leštěnými valounky (takzvanými kabošony), některé jsou provrtané. Na čelné straně uprostřed lilie dominuje červený rubelit, dále se střídají především modré safíry a červené spinely, také jeden akvamarín a 20 pereL Ve srovnání se středověkými královskými či relikviářovými korunami v Evropě jsou drahokamy na Svatováclavské koruně vesměs kvalitnější a větší. Na novověkých korunách již převažují broušené diamanty a perly. Safiry v množství a kvalitě srovnatelné se Svatováclavskou korunou z jiných klenotů neznáme a nemohou existovat ani dnes, protože světová naleziště byla vytěžena. Cenu drahokamů a perel odhadl mineralog Jan Kašpar v roce 1945 na 27 milionů korun, každý další odhad by ji musel zmnohonásobit, a přesto by byla nepřesná. Gemolog Jaroslav Hyršl, který je autorem poslední expertízy drahokamů z roku 2004, se nad novými cenovými odhady jen usmívá. Hodnota koruny je zkrátka nevyčíslitelné. 

Zdroj: Živá historie 5/2016

Autor: zpracováno redakcí