Příběh kostí

KARLOVA ZRANĚNÍ

Bohužel nemáme k dispozici žádný Karlův obraz z mládí, tedy přesněji před rokem 1350, kdy utrpěl vážný úraz páteře. Také popis italského kronikáře Mattea Villaniho je až z roku 1355: ,,Jeho osoba byla střední postavy, podle Němců však poněkud shrbená, s krkem a hlavou stlačenými dopředu, ale pravidelně. Měl černé vlasy, velké očí, od sebe široce rozložené, tváře široké a plné, černý vous a vpředu lysou hlavu (... )."

DEFORMOVANÁ PÁTEŘ

Emanuel Vlček uvádí, že Karel měřil kolem 173 centimetrů, což opravdu znamená na středověk střední výšku (či mírně nadprůměr, lidé byli tehdy nižší) a tělesnou konstitucí ho označil za těžkého rytíře. V moderní terminologií pak mluví o tom, že Jan Lucemburský by mohl být označen za desetibojaře, zatímco jeho syn za těžkého atleta. Nápadným rysem byla pevná býčí šíje, která mohla ziskat ještě větší odolnost díky častému nošení těžké helmy. Šije ho také možná zachránila při zmiňovaném úrazu páteře roku 1350, který pravděpodobně způsobil dočasné ochrnutí všech končetin.

Vlček podává jasný důkaz toho, že v horní části u krku utrpěla páteř těžkou ránu, v důsledku čehož se nadměrně obloukovitě prohnula dopředu a posunula doleva.

Několik horních obratlů na levé straně je deformovaných, jako by „spečených" k sobě, a jejich napojení na páteř je rovněž porušené. Takový efekt nemohl vzniknout žádnou nemoci, ani nervovou, ale zjevně v důsledku vážného poranění, které na nějakou dobu znehybnilo všechny končetiny.

To ukazuje buď na pád z koně, zřejmě v přilbě a zbroji, nebo na silný tupý úder do krku, například turnajovým dřevcem.

NOS A DALSÍ RÁNY

Toto zranění asi nemůžeme spojit s těžkým poraněním nosu, které způsobilo nápadné vychýlení doleva. Určitě to musel být jiný úder, protože nad kořenem nosu je na lebce patrná hluboká jizva po sečné ráně ostřím, pravděpodobně mečem. Úder je přitom patrný už od levého obočí a končí až na pravé tváří, takže Karel zcela určitě neměl nasazenou přílbu. Pokud jizva vznikla ve stejný den jako poranění páteře, musel ji protivník uštědřit zřejmě až po sražení z koně. Není však příliš pravděpodobné, že by útočil na znehybněného krále. Můžeme se tedy jen dohadovat, při kterém z mnoha střetů Lucemburk ke zranění nosu přišel.

Vedle těchto nápadných defektů našel Vlček celou řadu vyhojených menších poranění, at' už na lebce či končetinách. Z Karlovy první bitvy u San Felice roku 1332 pochází zřejmě lehké poranění ramene, zranění svalstva utrpěl u Kresčaku. Mírnou deformaci způsobila i zlomenina levého zápěstí, čímž došlo ke zkrácení levé ruky. Těžší poranění je patrné na levém kolenním kloubu, zřejmě opět tupým úderem. Typické oděrky jsou nad očními oblouky, kam zřejmě často narážela hrncové přilba při turnajích a soubojích. Nakonec Karel na zlomeninu i zemřel, když si při nějakém nešťastném pádu zlámal stehenní kost a kyčel, což vedlo k zápalu plic s následkem smrti.